Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, který ve zvýšené míře zohledňuje sociální aspekty před hledisky ekonomickými. Má umožnit dlužníkovi „nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu, a to alespoň do předpokládané výše 30 % v případě nezajištěných věřitelů. U zajištěných věřitelů se počítá s uspokojením ze zajištění. Současně je cílem také snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi.
Oddlužení je řešením především pro ty dlužníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné – zejména provozu domácnosti. Ani podnikání ovšem není zcela na překážku, protože insolvenční zákon oddlužení nepřipouští pouze u právnických osob ‑ podnikatelů. Fyzické osoby se tedy oddlužit mohou, ať už podnikateli jsou či nikoli. Dlužníci (právnické i fyzické osoby) ovšem nesmí mít dluhy z podnikání, byť ani to neplatí bezvýjimečně. Insolvenční zákon stanoví, že dluhy z podnikání nejsou na překážku řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže
- s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo
- jde o pohledávku zajištěného věřitele anebo
jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po zrušení konkursu na majetek dlužníka pro splnění rozvrhového usnesení nebo na základě zjištění insolvenčního soudu, že je majetek dlužníka pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.